Šestinedělí za námi aneb ...nechte se překvapit :)

Emminka měla včera 8 týdnů, tak je na čase zhodnotit jak jsme zvládly(i) šestinedělí...

No, nebudu vám nic nalhávat, bylo (a je) to trochu peklíčko :) (jak příhodné den po Mikuláši :)). 

Jak se říká, každé dítě je jiné. Takže vzhledem k divokosti, nespavosti a kontaktnosti Dominika jsem si říkala, že teď bychom na tom mohli být lépe...

Neděle na zahradě aneb podzimně - zimní fotoromán

Na dlouhé psaní článků není čas ani energie, tak alespoň zahradní ochutnávka ve formě fotek... 

A já slibuji, že po kousíčcích začnu psát o tom jak (ne)zvládáme šestinedělí :)

Porodní příběh aneb 39 + 3 = Emminka

Tak je to tady, jsme doma čtyři :)

Nikdo ode mě, s mojí frekvencí psaní, takto brzo článek asi nečekal. Mám k němu ale vážné důvody... Malý Oliverek z Prahy, který je ještě v bříšku, na něj čeká. Už včera (už v pondělí, nějak se mi to psaní protáhlo) měl termín a nějak se mu nechce ven. Tak aby to nebylo na mě, tady je můj porodní příběh :))

Mám doma už strašně dlouho blok, který jsem si koupila za 90,- a protože byl tak strašně drahý (na to, že je to vlastně obyčejný linkovaný blok s hezkým obalem) (a ano, v tomto jsem trochu lakota :)), hrozně dlouho jsem přemýšlela, co do něj budu psát... 

Měl to být něco jako deník z cest. Takový, který má "ta holka" z filmu Crazy, Beautiful (Šílená, Krásný) :)))

A ano, uhodli jste správně, ten blok se se mnou asi třikrát stěhoval a nikdy jsem do něj nic nenapsala.

Hnízdečko aneb švadlena Peťa :)

Moji chlapi si napařují nohy v lavóru, což je aktivita, kdy Domek vydrží třeba i 15 minut v klidu, tak se pochlubím s hnízdečkem, které jsem šila Emmince :)

A pro veliký úspěch jsem šila jedno i pro Oliverka :)

O tom, že si pořídím hnízdečko na spaní jsem byla rozhodnutá snad od začátku těhotenství. Emminka bude spát (teda takový je plán a všechny moc dobře víme, jak je to s plány :)) se mnou a Domíkem v pokojíčku. Postýlku máme přiraženou k posteli, ale tak trochu počítám, že skončí v pelechu s náma... 

Jsem vlastně hodně zvědavá na to, jak to se spánkem nakonec bude. Domek je zvyklý spát se mnou, ještě nikdy s nikým jiným nespal. 

Ale má hodně slabé spaní. 

Vždy, když jsme byli třeba na chatě a někdo mi řekl, ať Domka uspím a PŘENESU do postýlky jsem se musela smát. Domíka totiž nejde bez toho, aby se probral, ani přikrýt peřinou :))

Proto nevím, jak bude zvládat noční kojení a přebalování...

A tak mě napadá... Jak to děláte vy maminky, které máte jedno a více dětí a spíte (nebo jste spali) společně??

Jdeme do finále aneb "stihla jsem to napsat" :))

Tak jsme se s Emminkou propracovaly k 37. týdnu :) 

A aby se náhodou nestalo, že se na svět podívá dřív než napíšu slibovaný článek o tom, jak jsem si "vymyslela porod", tak se do toho raději pustím...

Ke psaní jsem se teď dlouho nedostala, ale ne proto, že by nebyla chuť, ale měla jsem takové vnitřní dilema. 

Když jsme byli s Domajzkem na prázdninách na Moravě, umřela mi babička. Najednou mi přišlo divné, psát na blog o tom, jak jsme cestovali s Domkem vlakem, jak jsme se měli...

Zároveň jsem ale nechtěla psát o tom, co bolí, o tom, jak jsem to Domkovi nedokázala vysvětlit, o smrti...
Nějak mi přišlo, že to sem nepatří.
Ale nezmínit se vůbec? To taky není fér...

31. týden aneb jak to teda bude? :)

Jak už jsem psala dřív, druhé těhotenství prožívám tak trochu jinak. Na jednu stranu nemám tolik času uvědomovat si jak všechno rychle běží, na druhou víc řeším všechno kolem porodu... 

A to i přes to, že jsem měla první porod v podstatě bezproblémový.

Bezproblémový z lékařského pohledu byl, ale postupem času jsem zjišťovala, že bylo několik věcí, které tak být nemusely, nebyly nutné a teď je tak nechci... Proto jsem se začala zajímat o všechno okolo přirozených porodů a porodů doma.

Ťuk, ťuk... aneb "Kdo tam?" :)

Měsíc s měsícem se sešel a já jsem "zase" tady :))

Věru, má frekvence psaní není nic moc, ale alespoň vás časově nezatěžuju :))

Výmluvu asi žádnou nemám.

Jen je léto, máme venkovní dítě...

Domík ráno vstane a většinou opustí obydlí už v pyžamu s tvrzením, že se jde jen vyčůrat na trávu. A je, prosím, jedno, jestli prší nebo svítí sluníčko. Doma jsme v podstatě jen na spaní a občas na jídlo (ale opravdu jen občas :)). Sympaťák s oblibou tvrdí, že kdyby věděl, jak málo času budeme trávit doma, nestaví barák tak velký a rozšíří altán :))