Granola aneb mňamka bez zbytečného cukru

GRANOLA

Tak je to tady...

Vlastně ani nevím, proč se granola jmenuje granola.

Vždycky jsme tomu říkali mussli, musli, mysli (což vlastně nevím jak se píše) a byli jsme spokojení.

Je ale pravda, že granola, zní tak nějak noblesněji... :))

Něco jak když jsem se ptala, jaký je rozdíl mezi tím, když děláš smoothie ve smoothie makeru nebo v mixéru a kamarád mi napsal, že když ho děláš ve smoothie makeru, tak si nepřipadáš jak lůzr (looser) :))

Už mi lásko není 20 let aneb jak jsem o narozeninách nechtěla psát :))

Už týden je mi třicet a Domajzkovi "da"...

Měla jsem v plánu napsat narozeninový příspěvek, ale protože nejsme moc oslavové typy, pořád jsem nepřišla na to, jak "narozeninový post" pojmout.

A tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, až to vlastně nemá cenu, protože jak psát o tom, že před týdnem bylo to a nebo tamto :)

Obzvlášť, když jsme dárky Domkovi na narozeniny dali tak nějak postupně. Sympaťák nebyl dlouho doma, ale Domek o balíčku, který přišel s předstihem věděl (hlídá ráno z okna tety pošťačky :)). Věděl, že přišel dárek, ale taky že je balíček "tátou", tak se může rozbalit až "tátou" přijede :))

Domek si přál na narozeniny kolo a malý bagr. Přesně takto nám to oznámil. Kvůli kolu dokonce začal víc jíst :) Řekla jsem mu totiž, že když někdo nejí, tak mu bude napořád jeden rok a dva mít nebude :)
...a kolo je, pochopitelně, od dvou... :))

Bagr tedy dostal, když se Sympaťák na chvíli dostal domů, já jsem mu ušila povlečení a předala v den narozenin. Když jsem dostávala dárky na narozeniny já, přidali jsme mu pár aut, aby mu to nebylo líto a kolo dostane příští týden u babičky....

Takže sami můžete vidět, že psát u nás o narozeninové oslavě je tak trochu na dlouho :)))

(i když, jak to tak pozoruju, napsala jsem už docela dost :)))

Docela mě na facebooku překvapilo, kolik lidí mi tolerantně přálo míň roků. Je pravda, že když měla sestřenice třicet, tak to brala skoro jako konec života... :))

Mně vrásky na duši blížící se třicítka nedělala ani trochu. Nevím čím to je, ale nějak si na třicet ani nepřipadám :)) Vždycky jsem si myslela, že člověk ve třiceti bude už tak nějak dospělý.

Moje mamka mi ale kdysi řekla, že si ani ona dospělá někdy nepřijde, takže to mám nejspíš po ní :))

Navíc si říkám, že když budu dál sportovat, tak se konečně dostanu do vyšší věkové kategorie, kde už většinou není tolik závodnic :))) a po pravdě, čím jsem starší, tím se mi sportuje lépe, i když na to (kupodivu) nemám tolik času.
Dřív jsem v noci nespala, protože jsem se učila (málokdy) a nebo byla na pivu (často :))), teď nespím kvůli Domkovi. Evidentně mi ta absence spánku z důvodu nespavosti dítěte prospívá víc :)))
Dárky jsem měla (jako tradičně) v duchu sportovním :))

Jak to tak vidím, tak jsem nakonec ten narozeninový příspěvek nějak sepsala, i když jsem vlastně chtěla psát o něčem jiném :))

Chystala jsem dnes totiž článek o domácí granole, takže se můžete těšit na zítra :))

Lazaret aneb jak jsme nejeli na Moravu

Tak jsem zase tady, po dlouhé době...

Zrovna teď, kdy píšu článek, jsme se měli bavit s Domajzkem na oslavě babiččiných osmdesátin na Moravě. Hrozně jsem se těšila, nebyla jsem na Moravě skoro rok. 

Mám tam všechny příbuzné, krom mamky, která se loni přestěhovala do Kolína.

Místo toho sedím doma před krbem, venku fučí vítr a Domek s tátou v garáži tlučou do polínek a vylepšují krmítko pro ptáčky. 

Zní to jako docela ideální stav, ale já jsem se vážně těšila... :(

Nebyla jsem nemocná od svých 18 let, což je celých 12 let. Veškeré nemoci se mi vyhýbaly obloukem a když už jsem nemocná byla, odbyla jsem si to za dva dny a byl klid.

Minulou sobotu jsem se ale vzbudila s šílenou bolestí v krku, kterou jsem v první chvíli chtěla "přeběhat", ale protože nebylo hlídání, nakonec z toho sešlo.

(samotnou by mě zajímalo, jestli by mě to položilo úplně nebo vyléčilo :)))

A jak praví reklama "Maminky si nemohou vzít volno, maminky si berou...." a název nějakého léku, tak to bylo i u nás. Domkovi vysvětlit., že je máma nemocná moc nešlo, jen první odpoledne se nechal ukecat a byli jsme doma. Dokonce se slitoval natolik, že se přitulil a dal mi pusu :)) 

To je, mimochodem, totální vrchol Domkova mazlení :)))

Já jsem do sebe začala lít hektolitry ovocných šťáv se zázvorem, zázvorový čaj s medem a citrónem, uchýlila jsem se dokonce i k Bioparoxu, ale pro tentokrát bylo rozhodnuto, že si musím svoji nemoc takzvaně vyžrat...

Aby toho nebylo málo, v pondělí dostal teploty i Domek, ale jako pořádný chlapák to klasicky zvládnul v jednom dni, který strávil komplet na prsu a bylo dobře...

Celý týden byl ale strašně náročný a i když vždycky, když není Sympaťák doma, napíšu článek na blog, tak jsem nebyla schopná ničeho než základních domácích a mateřských úkonů. Každý den jsem před devátou uložila Domajze a byla jsem ráda, že jsem ráda. S vidinou četby knížky v posteli jsem se zavrtala do peřin a na knížku ani nedošlo...

Spojením mého nočního nespaní kvůli škrábání v krku a Domkova sabotování spánku, kdy si chtěl od jedné do třech v noci hrát, bych si ve středu dopoledne titul "Matka roku" rozhodně nedala. Byla jsem unavená, nervózní, prostě KO. Chyběl mi spánek, kolo, běh, Sympaťák a nervy na (ze mě) nervózního Domka...

Nevěřila jsem však tomu, že se já za týden nebudu schopná dát dohromady a na oslavu opravdu nepojedeme.

Ve čtvrtek přijel domů Sympaťák (pro jistotu taky nemocný) a v pátek bylo rozhodnuto, že jsem v takovém stavu, že se nikam nejede :( Obvolala jsem babičky a půlku příbuzenstva, stornovala jízdenky na vlak a šmitec... 

Ale asi to tak mělo všechno být...

Domek dnes ráno vstával až v 8:30, což je pro něj jeden z rekordů a stávají se samozřejmě jen tehdy, když je Sympaťák doma. Ten pak žije v mylné představě, že mám ráno vlastně pohodu :)) 

Přitom Domek dost často vstává už před sedmou, lotr... :))

S takhle pozdním vstáváním bychom ráno museli už docela kvaltovat a celé ráno by bylo asi hodně nervózní. 

Vrcholem však byl Domajzkův odpolední spánek, kdy zalehl ve 13:30 a v 17:00 jsem ho přemlouvala, ať vstává, že taťka vrtá a může mu jít pomoct do garáže :))

Celý ten dnešek mě tak nějak přesvědčil o tom (a psala jsem o tom už mockrát), že plánovat nenaplánovatelné se nedá...

A taky to, že nemůžu být pořád ta naprosto bezchybná, usměvavá a "všem po ruce" máma, dcera, sestra a že mám taky nárok na svoje chyby a únavu...

Ale aby to nebyl tak pesimistický článek, přikládám pár fotek toho, čím jsme se přes týden bavili a co se povedlo :)))

V den, kdy se vracel i Sympaťák, přišel pohled, který nám týden předtím poslal ze Sněžky...

Pěstujeme si avokádo :)

Ptáci využili situace, že napadl sníh a konečně využili krmítko...

Ušila jsem potah na starou matraci na válení před krbem :)

Huráááá tetooo aneb vítěz giveaway

Tak je to tady :)

Do soutěže se vás zapojilo 13, takže šance byla docela vysoká, chichi.

...s Domíkem jsme to pořádně zdokumentovali, notářka Šája byla v pelechu za oknem :))

Gratulujemeee :))

Kdo nesoutěží s námi, soutěží proti nám aneb Birell giveaway

Tak a je to tady... :)

Pro ty, kterým vadí reklama na blogu, tak přestaňte číst, protože ona to reklama vlastně je... 

A víte co? Mně to neva :))

...a pokud ještě čtete, tak můžete soutěžit o karton Birell piva.

12 "klasických" Birellů

4 Zázvor

4 Limetka - Malina

4 Pomelo - Grep

Takže všeho všudy 24 plecháčků :)

A co pro to musíte udělat??

1. dát like facebookové stránce Před pikolou, za pikolou. Vidím tě!

2. dát like facebookové stránce Birell 

3. veřejně sdílet odkaz na GIVEAWAY
4. do komentářů napsat něco, cokoliv, třeba jen jméno, ať vím, že soutěžíte :)

nebo

1. sledovat můj IG (Instagram) profil @predpikolou

2. sledovat IG profil @birellcz

3. sdílet snímek na GIVEAWAY na svůj profil s hashtagem #birellgiveaway

Kdo bude soutěžit na facebooku i instagramu bude zařazen do slosování dvakrát :))

Soutěž potrvá do středy 3. února do 20hod. a losovat bude Domík ve čtvrtek ráno :))

Tak hodně štěstí...

Zdravé ovesné tyčinky aneb jak pejsek s kočičkou...

Paleo

Raw

sacharidové vlny

Vegan

Sugarfree

NoCarbs

Bio

...

"Za prvé nevím, co to je, za druhé mě to uráží... "

"Mámou, beat, Vávou" aneb co se v mládí naučíš...

Dnes ráno jsme vstali pravou nohou...

Už od rána jsem věděla, že bude vydařený den.

Konečně trochu přituhlo, venku byl poprašek sněhu a vycházelo sluníčko. 

Po dlouhé době jsem taky nemusela dojídat na snídani chleba (tousty na sto způsobů - přece to nevyhodím :))) a už od večera jsem se těšila na svoji pohankovo - špaldovou kaši!! :))

Sympaťák se dnes nevracel z práce domů a jel s kámošema na pivo, takže jsem si při snídani plánovala, jak to dnes s Domkem "sportovně vyvedem".