"Průchoďák"

Když jsme si Domíka přivezli domů, tak jsme ho nastěhovali do postýlky do ložnice... Nějak nám to oboustanně nevyhovovalo, tak jsme postýlku přestěhovali do pokojíčku a Domík, jako velký chlap, spal v pokojíčku sám. Kolem pátého měsíce mu to však přestalo vyhovovat, nechtěl tam být bez mámy a mě už "nebavilo" lítat co 20 minut do pokoje, tak jsem se nastěhovala za ním... A ze spaní v postýlce bylo najednou spaní s mámou v posteli :) Postýlku teď už využívám jen jako zábranu u postele a nově jako "schody do pelechu" :) 

První knížky

V knihovně máme spoustu pohádkových knížek, které jsme měli jako děti. Dnes jsme ale koupili Domíkovi jeho první knížky do pidiknihovničky... Leporela s krtkem padla působením slin a zoubků za vlast, navíc z nich ještě nic moc neměl. Tyto knížky už zkoumá a začíná pomaličku poznávat obrázky. V každé knížce je navíc 5 obrázků, které je možné "vyloupnout" a mít je jako puzzle...

"Ring volný" :)

Soutěž za dva bludišťáky: "Najdi Domajze" :) :)

Využili jsme toho, že je táta nemocný (a tudíž neschopný rychlé reakce) a udělali jsme v obýváku trošku bugr :) Je to pro něj taková psychická příprava na narozeniny, které má Dominik za měsíc a já jsem mu "slíbila", že si ten den bude moct dělat vše co se mu zlíbí a jíst dort bude taky sám :)

"Sýr proti zdi" :)

Když jsem byla malá, tak jsem v pokojíčku nehtem škrábala zeď a jedla jsem omítku. Když na to mamka přišla, řekla mi, že mi koupí sýr proti zdi - lučinu :) Lučina zabrala a já ji mám doteď hrozně moc ráda!

Chtěla jsem předejít podobnému škrábání zdí u Dominika a rozhodla jsem se, že si lučinu vytvoříme sami....

Domík hodně pomáhal :)

"lučinové náčiní"

Smíchali jsme pořádně tučný jogurt s pořádně tučnou smetanou a nechali přes noc vykapat. 

 Výsledek byl naprosto dokonalý, přidala jsem nakonec jen bylinky z MOJÍ bylinkové zahrádky :) Byla jsem tak nadšená, že jsem Domkovi nachystala hned trošku na snídani, ale vše skončilo rozmazané po zemi... Domík se rozhodl, že lučina je prozatím nejlepší přefiltrovaná přes mámu :)

Autíčkové polštáře

Polštářů do pokojíčku není nikdy dost :) Není to žádné velké šití, ale i tak z toho mám radost!!

"MOJE" bylinková zahrádka

Přes léto pěstujeme bylinky na zahradě ve staré vaně a táta s oblibou říká, že je to JEHO bylinková zahrádka... :) Tak jsem si od Ježíška přála skleník, abych měla tu SVOU doma :) Ježíšek přinesl a my jsme až včera koupili bylinky. Takže můžu konečně říct 

"MÁM SVOJI BYLINKOVOU ZAHRÁDKU!" 

"Dovolená"

"To je dost, žes nás taky jednou vyvez!" :)

Domík má tento měsíc dosti cestovatelský. V pátek jsme se vrátili z Moravy a hned v sobotu ráno jsme jeli do Krkonoš - táta nás, v rámci jeho kurzu carvingu pro děti, vyvezl do hor :) I přes Domkovu nelibost k autu, zvládl cestu bravurně... Ale nepřála bych vám vidět uspávání ve voze a mě kojící v autosedačce za jízdy :)

V Peci pod Sněžkou jsme zaparkovali auto a na chatu jsme jeli rolbou - to bylo vzrůšo :) Domík však vzal cestu po svém a monotónní zvuk rolby ho po třech minutách uspal. Byli jsme ubytovaní na Richtrově boudě a můžu vřele doporučit. Sice je to kus cesty od "města", ale stojí to za to. Moc krásná chata, příjemný personál a samota... Počasí se nám z počátku moc nedařilo, ale zvládli jsme procházky i přes silný vítr a sněhové vánice. Neexistuje totiž špatné počasí, jen špatně oblečená nosnice :) :) Bez šátku si výlet do hor nedokážu vůbec představit...

Počasí se zlepšilo až poslední den, ale stálo to za to a užili jsme si to!!!

A jen tak pro zpestření, vymysleli jsme nový přepravní prostředek pro Domíka :)

Cestovatelská

Jelikož mám celou svou rodinu na Moravě (a taky jsme museli vyklidit prostor tátovi k učení se :)), vydali jsme se s Domíkem za babičkou a tetou do Hostýnských vrchů - na Rusavu. Na Rusavě to miluju, bydlela jsem tam od deseti let až do doby, než jsem šla na školu... A protože Domík nenávidí auto, tak jsme vyrazili vlakem...

S novým velkým kámošem v dětském kupé :)

"Mámo, už tam budem?"

Nová knížka z olomouckého nádraží :)

Cesta to byla sáhodlouhá - Pardubice - Olomouc a Olomouc - Hulín vlakem, pak rychle stihnout dálkový autobus, další 3 kilometry v dešti pěšky a poslední 2 krásné kilometry autobusem :) Nevím, co bych dělala, kdybychom jeli s kočárkem... Díky nosítku a šátku jsme to ale zvládli v naprosté pohodě.

Počasí nám z počátku moc nepřálo, ale přivezli jsme s sebou sníh a tak byly procházky mnohem krásnější a Rusava se ukázalo v tom nejhezčím duchu.

...s chutí do toho... :)

Už dlouhou dobu jsem se odhodlávala k tomu, že budu tvořit... A bylo mi jedno, jestli šít, háčkovat, něco psát, vařit či fotit naším strašným foťákem :). Nakonec jsem se rozhodla to nějak všechno skloubit dohromady a začít psát blog. Psát o všem, co nás s Domíkem potkalo, co jsme viděli, vytvořili, zjistili a prozkoumali.

Tudíž vítám všechny blogově kolemjdoucí v našem životě a doufám, že se vám bude náš blog líbit. A jestli ho nikdo nebude číst, tak máme aspoň vzpomínku na to, jak šel čas... :)

A pozor "Před pikolou, za pikolou... Vidím tě!"

Tak to jsme my