Kojo krize aneb "tátou období"

Není moc blogů, které sleduju, nemám na to nějak čas...

Takže sleduju jen takové moje "srdcovky" :)))

Měla jsem moooc oblíbený blog ještě než se narodil Domek. Byl plný nápadů a inspirace na hračky a výzdobu pro miminko, především DIY - udělej si sám. Nastala pak ale chvíle, kdy se do blogu nacpal sponzoring (nic proti němu, ale všeho s mírou) a blog se úplně změnil. 

Po DIY ani zmínka, zůstalo jen u reklam...

Po pravdě, krásné hračky za spoustu peněz si umím na internetu najít i sama.

Další věc, co mě na blozích štve je, že ukazují jen tu dobrou stránku. Jen to, co je ideální. 

Mně to ale přijde nefér :((  

Číst o tom, že někdo nemá čas a přitom sledovat na instagramu fotky z šesté kávy v luxusní kavárně za poslední tři dny je na mě taky moc...

Takže přispívám svou "negativní" troškou do mlýna... :))

Adventní běhání aneb "Forreste utíkeeeeej" :)

Před koncem listopadu mě oslovila Babeta z blogu Babetaruns, jestli bych se nechtěla připojit k Adventní výzvě nazvané Adventní běhání/25in25 (odkaz na výzvu na facebooku - tady).

Smyslem adventního běhání je věnovat se sportovní aktivitě (především běhu) 25krát po 25 dní... Vždy minimálně 30 minut. Prostě snaha o to, abychom během těch svátků neseděli jen nad cukrovím, ale abychom dělali i něco pro sebe a naše zdraví. 

Montessori, Nevýchova a spol. aneb od každého trochu...

Před nedávnem jsem si psala s bývalou spolužačkou, která má malého Jonáška (zdravím Kru :)) a ta se mě ptala, jestli bych na blog nedala nějaké montessori typy. 

Když jsem blog zakládala, říkala jsem si, že bude plný montessori typů a hraček, se kterýma si bude Dominik nadšeně hrát... To je tak, když si něco plánujete :)))

Jak trénují mámy aneb kdo chce hledá způsoby...

Dnes jsem dostala dotaz ke svému sportovnímu článku. A protože by to mohlo zajímat i někoho dalšího a já mám teď chvíli čas než se Domek vzbudí, sepíšu to do článku...

A splním tím i to, že jsem chtěla, aby byl blog trochu víc o sportu a triatlonu.

Sportovně miminkovské dilema aneb co teď?? :)

Nadpis zní asi poměrně dramaticky, ale

vůbec to tak není :)

K tomuto článku mě inspirovala Bety z blogu Utíkej mami utíkej. Psala o svém dilematu, jakou cestou se vydat. Zda triatlonový Half Ironman, běh na vyšší úrovni nebo třetí miminko.

U mě je dilema zkráceno o jednu variantu, a to je profi běh :)))

Positive Challenge č. 7 aneb finále (?)

Tak jsem u konce....

 U konce s Positive Challenge.

Ale po pravdě, docela se mi to líbilo a možná v něm budu pokračovat.

Není vůbec špatné si večer sednout a nějak si ten den shrnout. Člověk pak přijde na to, že i když je ten den celý tak nějak na h... prd, tak se něco pěkného vždycky najde...

Positive Challenge č. 7

Celý den byl jedno velké pozitivum! Prostě jsem si ho tak nějak celkově užila!!

- Domek vstával až v 7:45 a pak se ještě chvilku válel. Přestávám mít (a to musím pořádně zaklepat) strach z posunu času... Vstávání kolem sedmé je v pohodě :))

- po asi 168 letech jsem si byla zaběhat. V rámci udržování kondice a snahy o toho Half Ironmana jsem už prostě musela... Ono je hezké, že jezdím na kole a posiluju, ale triatlon je jednou triatlon, a tak se plavání a běhu nezbavím :)))) 

Na to, že jsem byla po tak strašně dlouhé době, to nebylo úplně katastrofální. Sice jsem jeden jediný kopec běžela tak pomalu, že jsem chvíli přemýšlela, jestli necouvám... Ale i tak, bylo to super!!

- Domek si odpoledne schrupnul něco přes dvě hodiny. I když jsem musela "asistovat" jeho spánku, aspoň jsem se trochu po tom běhu zregenerovala :)

- po spaní jsme byli opět na lovu ořechů volně rostoucích v obci (chápejte tak, že nešlo o krádež :)) a přinesli jsme velkou tašku!!! 

Tím se vyhlašuju největším klešickým lovcem ořechů :))))

Positive Challenge č. 6 aneb konec se blíží...

Pro dnešek mám tak trochu "přepositivčelendžováno" :)))

Takže bez fotek a zbytečných okolků dnešní, již třetí, 

Positive Challenge č. 6

- Domek vstával v 8:05!! Něco naprosto neskutečného (nehledě na to, že jsem byla vzhůru od šesti, mně stačí, když se válím :)))

- v deset hodin (kupodivu přesně, což se mi u IT nestává) nám přišli opravit internet a Domík byl pány s kabely naprosto fascinován. Až to chvíli vypadalo, že zapomněl na svou touhu stát se traktoristou :)) Chodil ještě asi hodinu po bytě a všude možně strkal kabely...

- byli jsme nakupovat v Heřmaňáku a nejenom, že jsme se taktak vyhnuli lijáku, ale Domek naprosto perlil ve všech obchodech. Slušně se loučil s prodavačkami a v Heřmánku se to i obešlo bez scény na téma: 

"sekačka, kočárky, bagr.." :)) 

Positive Challenge č.4 a 5 aneb dneska bude ještě jedno...

Mám dvoudenní rest s Positive Challenge, tak napravuji...

Nešel nám internet, což je u nás už dost klasika, ale pozitivem je, že jsem nemusela psát Positive Challenge :)))

 Ne, dělám si srandu :))

Positive Challenge č. 3

- Domík se (až na jedno počůrání) už týden nepočůral. Na nočník si sice neříká, ale v pravidelných intervalech ho tam pokládám, teda posazuju (na noc a ven má ale plínku pořád)

- užili jsme si legraci s hackou, kterou měl Domek jako miminko. Nejen, že jsem ji ušila tak dobře, že se tam vleze ještě teď, ale posloužila i jako houpačka pro asi miliardu plyšáků, které jinak Domka nezajímají :))

- podařilo se mi vytřít celý barák bez toho, aniž bych ho musela vytřít ještě jednou po Domkově časté uklízecí pomoci...

- byla jsem poprvé v životě na kosmetice!! Pěkně jsem si hodinku odfrkla a nejen, že jsem silná jak silnica, jsem teď i neskutečně přenádherná :)))

Positive Challenge č. 4

- Domek spal do půl osmé, paráda!!

- snědl na snídani celý chleba s máslem, to je nejvíc, co kdy snědl :)

- měli jsme plavání, takže byl Domík ve svém živlu. Dokonce cestou zpátky neusnul v autě, takže jsme se mohli prospat spolu v posteli :)

- kojila jsem za celý den POUZE třikrát, z toho dvakrát na spaní (odpolední a večerní). Noční kojení nepočítám, to bych se nedopočítala :)))

- babičce se podařilo ulovit v LIDLu kombinézu, roláky a mikinu na zimu!! (když jsem viděla na internetu fotky řad z některých měst, divila jsem se, že měla takové štěstí - byl to prý ale boj)

Než jsem dopsala Positive Challenge, Domek se po... pokakal :)))

Positive Challenge č.3 aneb bubáci!!

Positive Challenge č. 3

- Domek vstával sice už o půl sedmé (což mě trošku děsí, vzhledem ke změně času), ale měl klidnou noc. Moc se nebudil a tulil se :))

- ráno jsem při pití kafe narazila na neidentifikovatelný objekt - byli to bubáci z LIDLu :) Positivní bylo, že jsem je nevypila a hlavně radost Domíka :)))

- stihla jsem si dnes zacvičit a budu silná jak silnica :))))

- i přes škaredé počasí jsme byli venku, nasbírali jsme pár ořechů a máme domluvenou návštěvu týdenního telátka :)

Positive Challenge č.2 aneb pohodové čtení :)

Positive Challenge č. 2

- Domík vstával už před sedmou, ale aspoň jsem toho víc stihla :)))

- zatopili jsme si v krbu, romantika jako blázen

- dnes si Domek docela dlouho sám kreslil (po tom, co se pomazal krémem :)))

- při odpoledním spaní vydržel hodinu bez toho, aniž by potřeboval nakojit, takže jsem si mohla číst (doporučuju - Analfabetka, která uměla počítat, Jonas Jonasson)

- našla jsem DVD River Cottage a podívala jsem se na celý díl (a trochu tím pilovala mou chatrnou angličtinu)

- rychlostí blesku jsem Domkovi ušila nákrčník

- nákrčník je mu velký = mám nový nákrčník (tak se nachází pozitiva tam, kde původně nebyla :))

Positive Challenge aneb aspoň týden pozitivního myšlení

Dlouho jsem tady nebyla, možná víc jak tři týdny, ale nějak to nešlo...

Nejsem asi úplně "bloggerký typ", nejsem totiž schopná, za každou cenu, dát nějaký příspěvek jen proto, aby něco bylo a bylo co číst.

Už od začátku jsem si říkala, že budu mít blog jen tak pro radost a toho se pořád držím.

S Domíkem času na psaní moc není. Odpolední spaní sice trvá i 2 hodiny, ale za mé plné přítomnosti. Jinak si toho prostě všimne, dá "dvacet", a to je zatraceně málo - není s ním pak vůbec "řeč".

Navíc, čím hůř spí přes den, tím tragičtější noc :(

Už to vypadalo, že se spaní v noci lepší. Bylo by načase, za chvíli má 20 měsíců, ale chyba lávky. Ze spaní, které ve výjimečných chvílích trvalo i 3,5 hodiny, je zase spánek "hodina až dvě". 

Takže psaní během spánku neexistuje...

A večer, i když bych to stihla, se chci věnovat i Sympaťákovi, přes den na to prostě není čas...

Navíc jsem zase začala jezdit doma na kole. Je to taková moje vášeň a sen.

Zvládnout jednou (alespoň polovičního) IRONMANA!! :))

....ale abych se dostala k jádru pudla dnešního článku... Byla jsem "nominována" do Positive Challenge. Kdo o tom ještě neslyšel, tady je malá osvěta.

Positive Challenge je facebookový trend. Každý den po dobu jednoho týdne napíšete minimálně tři positivní věci, které se vám staly. Je to fajn nápad a třeba i ty největší zarputilce donutí, aby se na svět dívaly z trochu lepší stránky. Po každém dnu navíc označíte další osobu, kterou do Positive Challenge nominujete.

Tímto tedy děkuju Jeannetě :))

...a tady je Positive Challenge č.1...

- Domek dnes vstával až o půl osmé, což je u nás jeden z nej výkonů :)) Navíc měl poměrně klidnou noc, takže jsme byli vzhůru snad jen pětkrát :))

- byli jsme i se Sympaťákem a Šájou na krásné procházce "Na Kopečku" a užili jsme si podzim 

- nasbírali jsme další várku ořechů a už mám celou přepravku, jablíčka, i když jich bylo málo, nakonec taky zabraly menší krabici :))

- dostala jsem od mých chlapů kytičku

- nasbírala jsem si na zahradě bylinky na sušení

- konečně jsem si našla chvilku a dala jsem příspěvek na blog :)))

Až se podzim/zima zeptá II. aneb "babičko, poznáváš svoji garderóbu?" :)

Domíkova babička z Třebové je trochu "úchyl na oblečení" - v dobrém slova smyslu, babičko :))). Má neskutečný čuch na super oblečení z hrabáku, a tak toho má doma plno a to i značkových věcí... 

Čas od času udělá pořádek v garderóbě a pošle to, co se jí už nehodí (resp. dělá místo na nové nákupy, že jo? :)))

Bohužel jsem dost vysoká a tak je mi hodně věcí malých, ale při posledním balíčku funkčního oblečení jsem se rozhodla je zužitkovat pro Dominika...

...a tady jsou mé šicí výsledky...

Poprvé pod stanem aneb horolezecký filmový festival

"Horolezci, horoleckyně, horolezčata..."

No, na Prachovských skalách jsme sice nebyli a vlastně ani přímo v Ádru ne, ale byli jsme na 

"micro utrácecí dovolené" v Teplicích nad Metují.

Každý rok, a to už 32 let, je poslední víkend v srpnu Mezinárodní filmový horolezeský festival. V rámci tohoto festivalu jsou promítány filmy z horolezeckého prostředí, hrají kapely (i z nehorolezeckého prostředí :)) a hlavně, teda pro nás, je zde spousta stánků značkového sportovního oblečení za neskutečné ceny!!

Festival má to štěstí, že i my jsme byli už čtvrtým rokem součástí :)))

Poprvé jsme se Sympaťákem spali ve žďáráku, který je (podotýkám) pouze pro jednoho :))

Když se v noci vraceli alkoholem posilnění horolezci ze zábavy, mohli se nad naším penálem, jak náš žďárák nazvali, potrhat smíchy...

Nedokázali pochopit, že jede někdo na výlet do Ádru do penálu :)))

Další dva roky jsme se večerního mecheche neúčastnili. Prvně kvůli Domkovi v bříšku, potom kvůli Domkovi, který už v bříšku nebyl...

Letos jsme si ale řekli, že by to zvládnout ve stanu mohl (žďárák jsem odmítla), a tak jsme si udělali naši stanovou premiéru.

Stan byl pro dva (nejspíše minilidi), protože jsem měla co dělat já s Domkem, abychom se tam složili. Domajzek zabral většinu stanu a já jsem v rožku vdechovala síťku, která měla být stěnou stanu... Sympaťák zabral naši lakovku :) (Škodu Felicii v takovém stavu málokdo viděl :)) a nějak se tam poskládal.

V noci jsem buď kojila nebo kontrolovala Dominika, jestli je dostatečně přikrytý :))

Ale abych to shrnula, byla jsem ráda, že máme naši stanovou premiéru za sebou. Zvládli jsme to bez ztráty kytičky...

Ale byli jsme všichni tři rádi, že jsme další noc ve stanu vzdali a jeli domů... Do našich pelíšků :))

"Old news" aneb jak jsme byli na dovolené...

Na dovolené jsme sice byli už před měsícem, ale tak moc se mi tam líbilo, že se musím podělit o pár fotek...

Orlické hory jsou pro Sympaťáka zásadní destinací, co se prázdninových pobytů týče. Jezdil tam s rodiči, když byl malý, pak větší a nakonec největší :)))

I naše první "rande dovolená" byla v Orlických horách, na chalupě bez pitné vody a elektriky, na Hadinci... Mělo to pro mě obrovské kouzlo a ta samota mě neskutečně uklidňovala. 

Když jsme čekali Domíka a já byla ve třetím měsíci, najezdili jsme na kole spoustu kilometrů po zdejších kopcích... Teď zpětně zjišťuju, že to na Domka mělo zásadní vliv (stejně jako to, že jsem přestala cvičit až na konci osmého měsíce :)), protože je naprosto k nezastavení :)))

Další rok jsme na Hadinec vyrazili i se šestiměsíčním Domkem a těšili se na to, jak si to tam zase užijeme. Být ale za špatného počasí na chalupě bez elektriky a vody s malým prckem není úplně tak ono... Všechno nám najednou připadalo špinavé a tmavé a Domíkovi se tam vůbec nelíbilo.

Z týdnu dovolené byly nakonec jen tři dny a my jsme byli rádi, když jsme se v pět večer vypakovali z Mordoru (jak jsme trefně Hadinec přejmenovali) a frčeli domů...

Letošní dovolená byla proto v mnohem větším "luxusu". Babička s dědou nás pozvali na týden do nádherné chalupy kousek od Pastvin, do apartmánu V Klídku. Chalupu vlastní neskutečně příjemný pár s malým klučinou. Takže můžeme jen doporučit :)

...a tady slíbené fotky "Z Klídku" i z výletů...

 

18 měsíců aneb jeden a půl roku :)))

...tato skladba, Slunečný hrob, pro mě strašně moc znamená!

Pelíšky mám jako film hrozně moc ráda, i tuto skladbu jsem měla mezi oblíbenými, 

ale 23. února 2014 pro mě úplně změnila význam...

Narodil se při ní totiž Domík!!

I přes to, že jsme byli s Domkem v bříšku domluvení, že nepojedeme do porodnice v noci, aby nemusel táta vstávat (má to s probouzením docela těžké :))), Domík si řekl, že v noci na to bude větší klid a že vzbudit mámu v jednu ráno bude tak akorát :))

Chvilku jsem otálela, jestli Sympaťáka budit, jestli neplaším a jen tak mě nebolí břicho :)), o půl druhé už to moc nešlo vydržet, tak jsem ho "požádala", zda bychom mohli jet...

Náš rozhovor vypadal následovně :))

já: Marti, mohli bychom jet do porodnice? Já asi rodím...

Sympaťák vleže z postele: Jak asi...?

já: No, asi, vzhledem k tomu, že jsem ještě nerodila, tak si nejsem jistá...

Sympaťák: To bys asi poznala, ne?

já: Je to kousek, kdyžtak se vrátíme...

...načež vylezl z postele a jelo se...

Před druhou jsme byli v porodnici, v 5:30 jsme šli "na to" a v 5:40, se slovy Sympaťáka: 

"hrají ti Pelíšky, tak než bude konec písničky, bude na světě Dominik" 

bylo dokonáno...
(s poznámkou, že si myslel, že to bude rychlejší, vtipálek :))

A dnes je den, kdy je Domíkovi 18 měsíců aneb rok a půl :))

Já jsem dostala antistresové omalovánky (jak výztižné) a Domík asi "stošedesátý" zelený traktor :))

Rozhledna Barborka aneb zase jsme jednou vyjeli...

 

Z Domíka se stal pořízením sedačky na kolo téměř každodenní cyklista... 

Jezdíme ale jen na nákupy, takže výlet krátký a na focení nezáživný :))

 

Dnes jsme ale vyjeli i se Sympaťákem (přezdívka Domkova táty, zažitá kamarádkami nosnicemi a pro mě jednodušší na psaní :))) na regulérní výlet na rozhlednu Barborka. Máme ji kousek a jezdili jsme tam ještě než jsme měli Domíka...  

Domek už tam vlastně třikrát byl :)

 

Poprvé, když jsme o něm nevěděli ani my :)

Podruhé v bříšku...

Potřetí se mnou v šátku v jeho asi deseti týdnech.

A dnes...

 

Tentokrát si Barborku opravdu užil, hřiště, pískoviště, hračky...

(I když poprvé to po těch čtyřech pivech mohlo být taky vzrůšo :))

 

Na Barborce je nejen rozhledna, ale i malý kiosek (nádherné slovo, moje oblíbené :)) s příjemným upovídaným pánem a velký zastřešený altán...

 

 

 

Zatím se nějak bojím vyjet někam dál, třeba 30km... Nerada bych Dominikovi kolo zprotivila a taky bych nerada někde 20km od domu řešila, že do sedačky zpět nepůjde :))

 

Uvidíme, začneme pomalu prodlužovat a třeba to půjde...

 

A jak to máte vy, jezdíte s prckama na cyklovýlety?? 

 

PS: nosnice, vymyslela jsem další místo na sraz (i když vím, že už jednou v plánu byla :)

Noční látkování aneb "nevěřící Tomáš"

S Domíkem jsem začala látkovat v jeho pěti měsících...

Do té doby jsem o látkování věděla, ale brala jsem to jako spoustu zbytečné práce. Ale protože nezatracuju věci do doby než je vyzkouším, dala jsem i látkování šanci.

Víc než to, že budu muset pořád jenom prát, věšet prádlo a žehlit jsem se bála toho, že mi nebude látkování vyhovovat a já vyhodím dost peněz jen tak do vzduchu...

Přesvědčil mě až fakt, že pokud to opravdu nepůjde, jsem schopná s minimální ztrátou pleny prodat dál.

Jako bonus bylo, že mnou nenáviděné žehlení se konat nebude, protože moderní látkové pleny se nežehlí :)))

...a teď je Domkovi 17 měsíců a i když máme částečně odplenkováno, až teď jsem se dokopala k tomu, abychom měli látkové pleny i na noc a o tom je dnešní článek aneb dostali jsme se k jádru pudla (tohle jsem nikdy nepochopila, co znamená :)))

Nějak jsem pořád nevěřila tomu, že může látková plena vydržet ta "kvanta", která je ze sebe Dominik schopen za noc vyprodukovat :))) 

Tím, že je Domajz většinu noci na prsu, resp. v dnešní době "UŽ JEN PĚTKRÁT ZA NOC" :))), vyprodukuje toho opravdu hodně...

Reklama hovoří jasně, Pampers zaručují 12 hodin sucha a když my jsme měli už ve dvě ráno "pemprsku" durchumdurch, nebyla jsem přesvědčena o tom, že stará dobrá látka je něčeho takového schopná :))

Každodenní probouzení se s tím, jestli budu muset měnit prostěradlo a pyžamo mě však natolik vytáčelo, že jsem si řekla, že za pokus už opravdu nic nedám.

Koupila jsem, dle rad odbornic na slovo vzatých, noční KatyvBaby a PetitLulu, oboje z druhé ruky. 

Vlňáčky jsem doma jedny měla na období "až jednou ty noční látkovky zkusím". Teď už jen nalanolinovat (pekelné slovo) a huráááá do toho!

Ale ouha! Domek zvyklý na to, že je většinu dne bez plíny, moc nechápal množství látky, kterou jsem na něj narvala. Ouha podruhé, vlňáky, i přes veškeré přesvědčování, že jsou parádní :)) nebyly tou pravou volbou a musely dolů :(( Dominik zůstal jen v pleně, bez vlňáčků byl ochoten si ji nechat... To však na noc nestačilo a ve dvě ráno jsme přebalovali, protože plena byla durch...

Ráno jsem samožřejmě dělala, že je všechno parádní a že jsem peníze nevyhodila jen tak a jala jsem se ušít flísáky :)) Střih jsem neměla, vzala jsem si PULky, ty obkreslila a sešila :)) 

Hrdost na mou práci, jak už je při šití u mě zvykem, neznala mezí!! :))

Večerní pokus č.2. Noční plena nasazena, flísáčky zvládnuty, uspáno :)) Při každém nočním kojení jsem Domka "osahávala", jestli vše drží....

A světe div se, ono to fungovalo!!

Takže už 14 dní látkujeme i v noci, vše bez nehod a já jsem po 17 měsících, co se nočního přebalování týče, šťastná jak blecha! :))
A nakonec se i ty vlňáčky ujaly :)))