pondělí 9. listopadu 2015

Jak trénují mámy aneb kdo chce hledá způsoby...



Dnes jsem dostala dotaz ke svému sportovnímu článku. A protože by to mohlo zajímat i někoho dalšího a já mám teď chvíli čas než se Domek vzbudí, sepíšu to do článku...

A splním tím i to, že jsem chtěla, aby byl blog trochu víc o sportu a triatlonu.


"Jak to mám s hlídáním během sportovních aktivit"

Než se Domek narodil, sportovala jsem téměř denně v práci (btw. jsem voják :)) a nezměnilo se na tom nic ani těhotenstvím. Po pravdě si myslím, že jsem měla tak pohodový porod proto, že jsem až do poslední chvíle cvičila a byla jsem na porod fyzicky připravená...

Nechtěla jsem se sportu vzdát ani po tom, co se Domík narodil. Každý den jsme chodili dlouhé procházky s kočárkem (tím myslím třeba i 15km). Když po šestinedělí nechtěl být v kočárku, chodili jsme skoro stejné trasy s šátkem... Díky šátku se přidaly i kopečky.

Poprvé jsem byla běhat čtyři týdny po porodu a byla jsem na sebe náležitě hrdá a to i přes to, že to moc jako běh nevypadalo. Ty tři kilometry s převýšením asi půl metru jsem běžela snad týden :)

Nějakou chvílí mi sobotní běhy vydržely a já jsem postupně zvyšovala vzdálenost...

...ale taky jsem začala být na Dominikovi čím dál víc závislá...

To, že jsem kojila a nosila v šátku mě k němu natolik poutalo, že jsem bez něj nedokázala být. Nenávidím, když brečí a pořád jsem se bála, že mu bude něco chybět, bude mít hlad, bude se mu chtít spát... Hlídal ho vždy táta, ale já jsem věděla, že ten ho nenakojí a tím pádem ani neuspí.
Postupně jsem začala běhání vynechávat a hledala jsem si často výmluvy, proč jít běhat nebo cvičit nemůžu. Pravdou však je, že jsem kojením zhubla o šest kilo oproti původní váze a neměla jsem tolik energie.

Moje sportování se tedy omezilo na dlouhé procházky a nárazové cviční...

Všechno se tak nějak změnilo, když bylo Domkovi 18 měsíců. Řekla jsem si, že pro něj dělám naprosto všechno a všechno pro něj podřizuju. 
Nikdy jsem se od něj nehnula, spíme spolu v posteli, kojím "ostošest" :))

Ale taky jsem si uvědomila, že "má i tátu", který se o něj umí postarat, jen mu k tomu nedávám příležitost. A taky to, že i já budu spokojenější máma, když občas udělám něco pro sebe.

Nebyla jsem schopná hned odejít pryč a nechat je doma napospas :))), a tak jsem si do garáže přinesla svůj zaprášený trenažér na kolo a začala jezdit. Uklidňoval mě fakt, že kdyby se cokoliv dělo, jsem jen kousek. Postupně jsem však viděla, že i když na začátku Domek trochu pofňukává, nakonec se s tátou zabaví a vlastně mu ani nechybím...

Na řadu přišel tedy i běh :))

Po pravdě, pořád mám ještě co dělat, abych na Domíka během běhu nemyslela. Přemýšlím, jestli je všechno v pohodě, jestli nespadl a nepotřebuje mě, ale "zlepšuju se" :)))
Vím, že pokud je venku na zahradě nebo na čumendu na traktorech, je spokojený :)
To jsem si "troufla" nechat ho hlídat i babičkou - traktor je víc než máma :))) 

"Jak to mám se stravou..."

Nikdy jsem nejedla extra špatně, ale na superzdravou stravu si taky nepotrpím. Jsem úchyl přes brambůrky a těch se asi nikdy v životě nevzdám :)

Vzhledem k tomu, že nechci být, dnes velice moderní (nemyslím to však zle) fitness bikina, nemusím se tolik hlídat. 
Hlídám se spíš pořád kvůli kojení. Neznamená to ale, že si nedám sklenku vína (nebo dvě :)). Po pravdě, jím teď docela hodně. Je to tím, že se mi kojením dobře nastartoval metabolismus (nebo si to aspoň myslím). 

Co se týče sportovních doplňků, tak s těma jsem téměř na nule. Občas si dám proteinovou tyčinku nebo nápoj. Ale BCAA a spalovače si nedávám vůbec... Neměl by se asi ani protein, ale říkám si, že přes den už tolik nekojím a v noci je to spíš takové dudlíkování :))

Na řízky, omáčky a vepřo, knedlo, zelo jsem nikdy nebyla. U nás vede rýže a ryby a to i proto, že chutnají Domíkovi. Dále těstoviny a zelenina... Brambory sem tam, knedlíky skoro vůbec. Pečivo, uzeniny a sýry jím normálně.

To je asi tak všechno, co mě o mém sportu a jídle napadá. Kdyby jste chtěli cokoliv vědět, napište do komentářů, ráda odpovím :))

Přiznávám, že je docela těžké všechno tak nějak skloubit dohromady. Sympaťák se vrací z práce ve čtyři, takže běhat můžu jedině o víkendu (s čelovkou se mi do běhu moc nechce, i když možná i na to přijde :). Takže přes týden buď jezdím v garáži nebo cvičím doma na TRX apod. 

S plaváním je to zatím náročnější.... Abych o půl páté odjela plavat a vracela se před půl sedmou je na mě zatím moc. Je to už dost pozdě a Domek bývá někdy navečer dost protivný. A oficiální tréninky jsou v sedm, což je úplně pasé :( 
Vyhovovalo by mi hlídání dětí na bazéně (myšleno v herně), asi to tam budu muset navrhnout :)))

Dost často se stává, že si řekneme jen to nejdůležitější, "předáme" si Domka a já jdu jezdit nebo cvičit. Potom jsme chvíli všichni tři dohromady, večeříme a hrajeme si než jde Domek spát. 

Za normálních okolností bych cvičila a jezdila na kole až Domík spí, ale vzhledem k hodinovým intervalům buzení se, to není reálné. Zkoušela jsem to a letět z kola rychle do postele a nezabít se vycvakáváním nášlapů není to pravé ořechové :)))

Jak často říkám:

"KDO CHCE HLEDÁ ZPŮSOBY, KDO NECHCE HLEDÁ DŮVODY"



3 komentáře:

  1. Díky moc za obšírnou odpověď na moje dotazy. Mám o vojácích asi značně stereotypní představu, takže jsi mě dost překvapila :-) S tou "závislostí" na dítěti to mám opačně - hrozně potřebuju si občas odpočinout a být bez malé, ale rodinu máme daleko a manžel je dost pracovně vytížený, takže takových chvilek moc nemám :-) Veronika

    OdpovědětVymazat
  2. O vojácích si hodně lidí nemyslí nic moc dobrého... :( A po pravdě, na ženy v armádě mám i já velmi vyhraněný názor :))) Mně taky občas přijde, že si potřebuju od Domka odpočinout, ale pak když jsem bez něj, pořád na něj myslím :) Babičky máme taky daleko, teda relativně, obě dvě přes hodinu cesty a prababičky ještě dál, ty až na Moravě. Takže zbývá na hlídání táta a výhledově sousedovic dcera, tu si ale musíme ještě "vychovat", je jí teprve osm :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem to úplně nemyslela. Spíš bych si představovala, že bude voják vychovávat své dítě přísně (nástěnka jako v Pelíškách apod.) - takže Tvůj přístup ke kojení byl pro mě proto v rozporu s tím mým předsudkem :-) Jinak ale právě ohledně přístupu k dětem mě nedávno příjemně překvapil voják staršího věku. Jinak věřím, že proti vojákům nic nemám :-)
      Tak ať sousedovic dcera rychle roste ;-)
      Veronika

      Vymazat

Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor i připomínku :)