neděle 8. května 2016

Hrdobec aneb "všechno bude!"


Dnes je Den matek a já jsem dostala od Domíka dárek, na který jsem dlouho čekala...

Domek dnes poprvé spal celou noc!! 

(až na jedno probuzení, které si nepamatuju a zjistila jsem ho jen díky tomu, že jsme se vzbudili každý na jiné straně postele než jsme usínali :))) 

Čekala jsem na tento okamžik něco přes dva roky a i když to byla někdy dřina, vydržela jsem.
Proto ten hrdobec :)))

Ještě v lednu, v únoru byl Domajzek kojený skoro jako šestinedělňátko a to především v noci. Nebylo výjimkou, že jsem kojila i co hodinu. Přes den toho moc nesnědl, z 80% byl na mlíku. Okolí se mi divilo, že se na to už nevykašlu, že je Domek už velký. Nechápali hlavně ty noci...
Probíhaly rodinné výměny názorů, poslouchání připomínek a podobně.

Čím víc do mě ale okolí "rýpalo", tím jsem byla zarytěji přesvědčená, že to dělám správně a že to nakonec zvládneme bez pláče.  Věděla jsem, že to do samoodstavení vydržím, ať se děje co se děje.

Když jsme se ale začali snažit o sourozence, pořád to nějak nešlo a já jsem dávala za vinu kojení. Bylo těžké "vyhovět" neustálému Domkovu mlíkování. Občas jsem na něj byla protivná, miminko jsem už vážně chtěla :(( Čím víc jsem to ale řešila, tím víc byl Domek na mlíku závislý (nebo mi to tak aspoň přišlo). Přestala jsem to řešit a řekla si že to tak asi má být... 

V lednu jsem otěhotněla a kojení pro mě byl docela pekelný zážitek. Sama pro sebe jsem tomu říkala "laktační psychóza ve dvou letech". Noci byly naprostý očistec. Během kojení jsem sledovala hodiny a proklínala každou minutu... Řešením bylo zbavit se hodin a jako vždy, přestat řešit neřešitelné (pokud jsem to tedy nechtěla řešit přes pláč).

Jako vždy se úspěch dostavil za pár dní.
Všechno je o psychice, teda alespoň u mě.
Vím, že k odstavení u nás došlo díky těhotenství, ale i tak jsem ráda, že jsem to zvládla.

Domek si ještě na vzbuzení dá, má pak lepší náladu :)) 
(rána a celkový stav po vzbuzení má špatný po Sympaťákovi :)))
¨
Usínáme spolu u Červeného traktůrku, Traktora Toma nebo za zvuku kácení stromů na Youtube :)), s rukou položenou na "mňam, mňam" a jsme spokojení oba :)


Na závěr...

Netrefuju se tímto článkem do nikoho, kdo nekojil nebo odstavil pláčem. Abych nebyla špatně pochopena...
Je to třeba jen povzbuzení pro ty, co to mají stejně jako my a myslí si, že to nikdy neskončí...

tradiční věta na úplný konec

"AŽ UZRAJE, ODPADNE..." :))

7 komentářů:

  1. Peti, díky za článek. U nás se zatím nedaří (celou noc prospal Ondra jen na Silvestra), ale vím, že je to právě o tom mém nastavení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendo a co jste Ondrovi na Silvestra dali?? :)) Ne, dělám si legraci... Je pravda, že jsem byla už chvílemi zoufalá, zkoušela jsem Bachovky, ty nezabraly, docela pomohl Sedativ. Vím, že jsme to vybojovali tím, že jsem otěhotněla... ale i tak věřím, že jednou odpadne každý :))

      Vymazat
  2. Já taky zatím čekám, kdy uzraje. Na druhou stranu si užívám po náročném dnu rychlé usnutí u prsu. Ale od půlnoci do rána to máme pořád dlouhé... Celou noc ještě nespala nikdy.
    Žaneta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro uklidnění, Domek jsem celou noc jen tu na Den matek, takže opravdu svátek :)) Ale budí se pořád... Už jen tak dvakrát, třikrát za noc. Většinou se ale jen utvrdí, že jsem tam, chytne prso do ruky a pokračuje ve spánku :))

      Vymazat
  3. Take cekam...uz vic jak 17 mesicu. Spani ma silene od narozeni, posledni dobou je to lepsi, budi se tak 3x za noc, nekdy je to horsi, ale uz ne hardcore co hodinu:-) Verim, ze i ja se dockam, kdy bude ten muj milacek spat celou noc. Jinak kojeni milujeme oba a snad nam to dlouho vydrzi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domek do půl roku spal pěkně, u nás se to zlomilo až potom... ale "stálo to za to", vstávání i co 20minut :(( Třikrát za noc, už je krásné, resp. pro mě by v 17m bylo :)) Přeju hodně sil a vzdrž, ono to přijde :)

      Vymazat
  4. Ja byla nucena odstavit malého v pátek kvůli mým antibiotikům, obrecela jsem to, ikdyz mu za měsíc budou dva roky... prostě takhle jsem si to nepredstavovala. Nejspíš me dorazil i zdravotnický personál na pohotovosti, který nechápal, proč kojim tak velké dítě a dal mi to celkem vyzrat. No klasika... ale co se nestalo... malému jsem to vysvětlila, ze už to dal nejde, ze jsem nemocná, první noc profnukal a teď už čtyři noci spí jako dudek az do rána... ty rána jsou asi nejhorší, to mu to kojení chybí. Ale i tak jsme v šoku, jak to zvládnul, obzvlášť se svoji uknouranou povahou. a to se budil taky kazdou noc nekolikrat. Jana.

    OdpovědětVymazat

Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor i připomínku :)