Jdeme do finále aneb "stihla jsem to napsat" :))

Tak jsme se s Emminkou propracovaly k 37. týdnu :) 

A aby se náhodou nestalo, že se na svět podívá dřív než napíšu slibovaný článek o tom, jak jsem si "vymyslela porod", tak se do toho raději pustím...

Ke psaní jsem se teď dlouho nedostala, ale ne proto, že by nebyla chuť, ale měla jsem takové vnitřní dilema. 

Když jsme byli s Domajzkem na prázdninách na Moravě, umřela mi babička. Najednou mi přišlo divné, psát na blog o tom, jak jsme cestovali s Domkem vlakem, jak jsme se měli...

Zároveň jsem ale nechtěla psát o tom, co bolí, o tom, jak jsem to Domkovi nedokázala vysvětlit, o smrti...
Nějak mi přišlo, že to sem nepatří.
Ale nezmínit se vůbec? To taky není fér...

31. týden aneb jak to teda bude? :)

Jak už jsem psala dřív, druhé těhotenství prožívám tak trochu jinak. Na jednu stranu nemám tolik času uvědomovat si jak všechno rychle běží, na druhou víc řeším všechno kolem porodu... 

A to i přes to, že jsem měla první porod v podstatě bezproblémový.

Bezproblémový z lékařského pohledu byl, ale postupem času jsem zjišťovala, že bylo několik věcí, které tak být nemusely, nebyly nutné a teď je tak nechci... Proto jsem se začala zajímat o všechno okolo přirozených porodů a porodů doma.

Ťuk, ťuk... aneb "Kdo tam?" :)

Měsíc s měsícem se sešel a já jsem "zase" tady :))

Věru, má frekvence psaní není nic moc, ale alespoň vás časově nezatěžuju :))

Výmluvu asi žádnou nemám.

Jen je léto, máme venkovní dítě...

Domík ráno vstane a většinou opustí obydlí už v pyžamu s tvrzením, že se jde jen vyčůrat na trávu. A je, prosím, jedno, jestli prší nebo svítí sluníčko. Doma jsme v podstatě jen na spaní a občas na jídlo (ale opravdu jen občas :)). Sympaťák s oblibou tvrdí, že kdyby věděl, jak málo času budeme trávit doma, nestaví barák tak velký a rozšíří altán :))

Nestíhání aneb mateřský kolotoč...

Ostudně jsem zjistila, že jsem psala článek naposledy v květnu.

Pravda, nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem bloggerka (natož tak bloggerka na plný úvazek), ale tohle je i na mě docela dlouhý výpadek...

Když mi dřív někdo tvrdil, že život s dítětem hrozně rychle ubíhá, říkala jsem si, že je to jen takové klišé.

Ani jsem se nenadála a jsem v tom kolotoči taky. A i přes to, že jsem kolotoče nikdy neměla ráda, tento miluju :)) 

Je pravda, že čas letí šíleně rychle...

Až se zima zeptá I. aneb pampeliškový fotoromán

Možná jdu s křížkem po funuse, ale když si honem honem pohnete, ještě to stihnete.

Předloni jsem dělala pampeliškový med a vydržel mi až do letoška. A protože se zásoby blíží k nule, na poslední chvíli jsme s Domkem natrhali poslední rozkvetlé pampelišky a dali se do tvoření.

Receptů na pampeliškový med/sirup je všude spousta...

Tady je ten náš, bez poměrů :))

Základem je nasbírat pampelišky (kdo by to čekal, že? :)). Přidali jsme i sedmikrásky a smrkové výhonky.

Nasbírali jsme tolik, aby zaplnily celý hrnec. Přidali jsme půlku pomeranče na plátky a zalili do plna vodou. Hrnec jsme dali na 48 hodin do sklepa.

Po 48 hodinách jsme vymačkali, co to šlo, přidali tolik cukru, co bylo tekutiny a asi hodinu a půl pomaličku vařili. Hustotu vyzkoušíte, když kápneme trošku na talířek a počkáte, až vychladne...

Vzniklý sirup nalijeme do vyvařených lahví a necháme vychladit :))

Pampeliškový sirup jde použít jako klasický sirup, jen musíte přidat trochu citrónu. V zimě pomáhá na nachlazení - do čaje jako sladidlo nebo jako sirup na lžičku. Já ho používám, když nakládám kuřecí křídla na grilování nebo jakékoliv jiné maso a nechci používat klasický med (toho mi přijde škoda).

Tak s chutí do toho a honem, ať to stihnete :))

Hrdobec aneb "všechno bude!"

Dnes je Den matek a já jsem dostala od Domíka dárek, na který jsem dlouho čekala...

Domek dnes poprvé spal celou noc!! 

(až na jedno probuzení, které si nepamatuju a zjistila jsem ho jen díky tomu, že jsme se vzbudili každý na jiné straně postele než jsme usínali :))) 

Čekala jsem na tento okamžik něco přes dva roky a i když to byla někdy dřina, vydržela jsem.

Proto ten hrdobec :)))

Vinařský půlmaraton aneb co se v mládí naučíš...

Původně se tento článek měl jmenovat 

-

"Vinařský půlmaraton aneb článek, který měl a neměl existovat" :))

Když jsem na začátku roku plánovala a vymýšlela, které závody budou mít tu čest, že budu jejich účastnicí :)), Vinařský půlmaraton byla jasná volba :)

Je v Pardubicích, takže bych to měla kousek.

Natrénováno docela bylo a já jsem se těšila, jak všechny ohromím svým neskutečným časem.

Měl to být článek o tom, jak to šlo...