pondělí 11. května 2015

Od šátku po kočárek...

....tato fotka je focená přesně před rokem.
Když jsme se chystali na příchod Domíka, koupili jsme kočár, resp. dostali jsme kočár. Na tom by nebylo nic divného, ten má přece každé malé dítě. Ale nám náš vysněný terénní kočárek začal Domajz od šestinedělí sabotovat a řval a řval a řval... Resp. nikdy moc dlouho neřval, vždycky jsem ho vytáhla z kočárku a nesla v ruce. Jenže, když se vydáte na procházku s kočárem a psem a rozhodnete se i nakoupit, dítě se už pak trochu špatně nese :))) (výhodou teda je, že volné místo po dítěti zaplníte nákupem :)) To, že bych přestala chodit ven a trčela doma, dokud ho averze ke kočáru opustí, byl nesmysl. Hledala jsem tak alternativní řešení "přenosu" dítěte :) Narazila jsem tehdy na myšlenku nošení v šátku a začala jsem se o šátkování zajímat víc. Ze začátku mě dost zarazila cena, ale na rady zkušených nosnic, jsem se nepouštěla do levných šátků typu Medley, Pentelka a podobně. Šla jsem proto zlatou střední cestou a koupila nám Natibaby Borneo. Na procházky jsme mohli vyrazit s naprostým klidem a to nejen po cestě, ale i po loukách a lesem... Domek si šátek zamiloval a já taky. Nezůstalo u jednoho šátku, koupili jsme další, ale náš první je s námi pořád :)

Hrdinně jsme odolávali občasnému nátlaku rodinných příslušníků, kteří si stěžovali, že nemůžou vozit a že si malého neužijí. Všem jsem tvrdila, že se sportovním kočárkem se to zlepší (navíc jsem doteď moc nepochopila to, že si dítě užívám tím, že ho spící vozím v kočárku). Domik konečně uvidí ven a zase kočárku přijde na chuť :)

A ono to tak opravdu bylo. Dominik prostě potřeboval ke kočárku dospět sám. Teď, když si má vybrat, většinou jedeme kočárem. Ale na spací procházky a když chci cestovat nebo do přírody, šátek jednoznačně vede!



...a mimochodem, i přes to, že už Domajzek spí i v kočárku, jsem, až na dvě výjimečné vyjíždky jediná, kdo si ho "užívá" :) A to bylo pořád řečí... :)))

Rada na závěr - nenechte si do toho kecat. Sami nejlépe víte, jak to vy a vaše miminko cítíte...

A jak řekla jedna nosnice 

"AŽ UZRAJE, ODPADNE..."

2 komentáře:

  1. Moc hezký článek :-) U nás byla cesta k šátku delší. Starší syn byl kočárkové dítě, hezky v něm spal a babička byla nadšená, že může vozit :-) Nosit jsme ho začali až někdy ve čtyřech měsících, protože se mi líbilo mít volné ruce, bylo to jednodušší do tramvaje apd. Bojkot kočárku přišel někdy v půl roce, ale nějak extra nám to nevadilo, protože jsme ho prostě dali do nosítka a šli jsme. Měli jsme tehdy ergo nosítko Beco, protože přece nejsem indiánka, abych nosila v šátku (tehdy jsem to tak opravdu viděla). Střídaly se u nás období, kdy jsme víc vozili a kdy víc nosili :-) Pak se narodil mladší syn a v hlubokém kočáru byl jenom chvilku. Už v porodnici se chtěl pořád chovat a když jsem ho položila do postýlky, tak plakal. V nosítku s novorozeneckou vložkou být nechtěl, v kočáru taky ne, takže jsem po městě chodila s ním v náručí a tlačila jsem kočár se stupátkem, na kterém jel starší syn. Všichni kolem to pořád komentovali, že jsem malého rozmazlila, zvykla jsem ho na nošení a byla jsem prostě za blázna. Pak jsem koupila první šátek a taky v něm nechtěl být, Snažila jsem se i v náručí nosit s ergonomicky roztaženýma nožkama a lehce jsem kolem něj ten šátek omotala, aby si zvykal a postupně se mu to podařilo. Takže jsme s manželem dlouho jenom nosili a pak šel rovnou do sporťáku. Ale nosíme pořád :-D Je to super, když si na mě položí hlavičku a spinká :-) Zajímavé je, že hodně lidí, kteří nám říkali, že syna rozmazlujeme nošením v rukách, teď říká, jak je v tom šátku spokojený a že je to milé :-) Šátek je super. Navíc když to srovnám s nosítkem, je to o hodně pohodlnější a vyhovuje nám to s manželem víc. Nošení zdar :-D Promiň za takový dlooouhý komentář :-) Alžběta (http://utikejmamiutikej.blogspot.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář a vůbec nevadí, že dlouhý :)) My máme taky i nosítko, ale to je pro tátu, ten se do motání moc nemá :) Měli jsme Manducu, Bondolino a teď Skladino. Kamarádka má taky nenosícího synka, ale v rukách se chová rád... Třeba k tomu nakonec taky dojdou, že i jemu se nošení bude líbit. Ale každé miminko je jiné....

      Vymazat

Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor i připomínku :)