středa 16. prosince 2015

Kojo krize aneb "tátou období"

Není moc blogů, které sleduju, nemám na to nějak čas...
Takže sleduju jen takové moje "srdcovky" :)))

Měla jsem moooc oblíbený blog ještě než se narodil Domek. Byl plný nápadů a inspirace na hračky a výzdobu pro miminko, především DIY - udělej si sám. Nastala pak ale chvíle, kdy se do blogu nacpal sponzoring (nic proti němu, ale všeho s mírou) a blog se úplně změnil. 
Po DIY ani zmínka, zůstalo jen u reklam...
Po pravdě, krásné hračky za spoustu peněz si umím na internetu najít i sama.

Další věc, co mě na blozích štve je, že ukazují jen tu dobrou stránku. Jen to, co je ideální. 
Mně to ale přijde nefér :((  
Číst o tom, že někdo nemá čas a přitom sledovat na instagramu fotky z šesté kávy v luxusní kavárně za poslední tři dny je na mě taky moc...

Takže přispívám svou "negativní" troškou do mlýna... :))


Domkovi začalo "tátou období".
V praxi to znamená, že dokud jsme doma sami, je na mě hodný, hraje si se mnou, občas (ale opravdu minimálně :)) se přitulí. 
Jsme prostě kamarádi.

Když ale přijede domů táta, vše se otočí...

Reálná scénka včerejšího odpoledne:

Sympaťák nebyl z pondělí na úterý doma a my jsme si s Domajzkem užili pěkný den. Nevztekal se, byl trpělivý, hrál si...

Šli jsme spolu odpoledne do obchodu a když jsme vyšli, potkali jsme tátu.
Domek mě chytil za ruku, vyprovodil mě 2 metry směrem k domu, pustil mě a řekl striktně
 "čau". 
Vrátil se za tátou a že jdou na procházku... 
Snažili jsme se mu vysvětlit, že půjdeme na procházku všichni, ale to se začal hned vztekat, že já mám jít pryč, že jde jen s tátou. Rozběhl se ke mně, strčil mě..

Nechtěla jsem se s ním hádat, sbalila jsem nákup a šla jsem domů...
Napsala jsem vzkaz na dveře a vyběhla jsem.

Normálně by mi jeho "tátou období" vůbec nevadilo, kdyby to však znamenalo i odproštění se od prsa... Jsem totiž důležitá jen tehdy, když chce "mňam, mňam" :((

Noci se nezměnily, kojíme pořád hodně, přes den taky (na to, že je Domkovi už 22 měsíců). 

Měla jsem proto takovou "kojící krizi".
Docela mě ubíjel fakt, že táta je nejvíc na světě a já pak "odtrpím" noci na prsu... Včetně všech návštěv, kdy si prsem vynucuje pozornost.

A jak už to bývá, čím víc vás něco štve, tím je to horší.
Odprostila jsem se od toho, že jsem momentálně pouze chodící mlíko a je mi líp :)

Beru to z té pozivnější strany.
Konečně jsem se začala pravidelně věnovat sportu bez pocitu, že něco ubírám Domkovi. 
Už mě nehledá, když odejdu a hlavně nebrečí...

Obzvlášť teď, když plním Adventní běhání/25in25 se mi to docela hodí :)) Mimochodem, už jsme za půlkou a pořád žiju :))

Co jsem tím vším vlastně chtěla říct??
Vlastně ani nevím.
Chtěla jsem se pouze vykecat a říct vám, že ne vždycky je všechno tak ideální, jak to vypadá...

Čím víc se tím ale budete trápit, tím to bude horší.
Beru to jako Domkovo období, které jednou přejde.

...a zase přijde jiné... 

(a třeba ještě "horší" :)))



9 komentářů:

  1. Já jsem tohle období zažila s Viktorkem kolem druhého roku taky, přesně takhle před Vánocema. Tatínek byl nejlepší a ještě se to zhoršilo, když byl na operaci a já jsem s ním byla deset dní v nemocnici. Spojil si mě asi se vším tím špatným a doma mě od sebe odháněl. Nic příjemného :-( Peťula je můj mamánek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, je to takové divné, ale vím, že to nemyslí špatně... že i když mi tvrdí, že má rád jen "tátou", že má rád i mě :)))

      Vymazat
  2. Díky za článek. Máš pravdu, že blogy jsou spíš o tom pozitivním nebo i když se píše o něčem bolavém a smutném, tak často spíš z pozice, jak se to dá dobře zvládat. Ale jsou i bloggerky, které jsou hodně otevřené a píšou i o těžkých věcech a působí pak hodně autenticky. Protože nikdo není jen ta usměvavá krásně upravená a všechno zvládající žena z fotek na instagramu.
    S tématem, o kterém píšeš, zatím nemám zkušenosti, ale taky věřím, že je to jen období, které pomine. Přeju, ať to dobře zvládáš! Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, určitě se najdou nějaké blogy "i o tom špatném". Jen jsem na ně nejspíš nenarazila... Spíš jsem se zklamala v těch, které jsem četla.

      Hezkou odpověď a vysvětlení napsala Andy, tak jí budu věřit, že má pravdu :)))

      Děkuju moc za podporu, snad to brzo přejde :))

      Vymazat
  3. Nejsi chodící mlíko, v tomhle věku už to o mléku jako takovém vůbec není, když za tebou přijde, že chce mňam, mňam, je to právě proto, že u tebe cítí tu jistotu, ten záchytný bod, s taťkou je to super, pohrajou si, ale nejdůležitější právě zůstáváš ty. Je klidně možný, že to je i malá reakce na to, že jsi se od něj trochu odprostila, začla něco dělat i sama bez něj, ale není to špatně. Je to právě naopak, je to věk, kdy je vhodný začít fungovat jako jedna osoba, do té doby jste byli ty+ Domek = 1 osoba, teď prostě začíná období, kdy začínáte být doma konečně tři :-) U nás je to trošičku jiné, přesto to na konci vychází stejně, když jdu třeba koupat já, tak je to s ofrkama nebo i bez, ale žádné velké nadšení, proč taky, dva roky byl se mnou non stop, teď už zapojujem víc tatínka, takže když je zrovna doma a napouštím vanu, čapne ho za ruku, s nadšením posbírá hračky a s radostí se s nim vrhá do koupelny, kde by vydržel snad i hodinu. Takže jsem ti svým slohem, vlastně chtěla jen říct, že je to úplně normální, nic z čeho být smutná :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Andy za reakci, docela jsi mě uklidnila :))
      Vím, že to není o mlíku (i když s Domkovými stravovacími návyky si nejsem jistá, z čeho žije :))) Ve chvíli, když jsem si řekla, že to nemá cenu řešit, je všechno v pohodě. Resp. já jsem v pohodě. Ale dva dny jsem měla fakt krizi, protože i noci byly dost "výživné".
      Jsem ráda, že už s Martinem vychází v pohodě a že si spolu dokážou hrát...

      A díky za sloh, pomohl mi :)))

      Vymazat
  4. Já třeba Míšovi od té doby, co byl schopný rozumět, vysvětlovala, např. při návštěve, že mlíko teď ne, že až budem sami a odvedla pozornost jinam,pochopil to a teď už si přes den na prso skoro ani nevzpomene. Samozřejmě jen pokud je dítě schopné to akceptovat, pokud by měl následovat křik a pláč, tak na to asi ještě není připravený, ale v tomhle věku, už je to opravdu i o domluvě :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jo a zapoměla jsem, jak se snížilo kojo, začal normálně jíst, ale nemá cenu to hrotit :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jojo, zivot neni pericko... A rozhodne zivot neni takovej jak vypada ONLINE! Ona by to byla nuda, kdyby to tak bylo!

    A kdo to tvrdi, tak keca. A jak me maminka ucila, uz kdyz jsem byla mala, kdo lze (a krade), do pekla si cestu hrabe :)

    OdpovědětVymazat

Budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor i připomínku :)