31. týden aneb jak to teda bude? :)

Jak už jsem psala dřív, druhé těhotenství prožívám tak trochu jinak. Na jednu stranu nemám tolik času uvědomovat si jak všechno rychle běží, na druhou víc řeším všechno kolem porodu... 

A to i přes to, že jsem měla první porod v podstatě bezproblémový.

Bezproblémový z lékařského pohledu byl, ale postupem času jsem zjišťovala, že bylo několik věcí, které tak být nemusely, nebyly nutné a teď je tak nechci... Proto jsem se začala zajímat o všechno okolo přirozených porodů a porodů doma.

Když mi dřív někdo řekl, resp. jsem někde četla o někom, kdo chce rodit doma, myslela jsem si, že je to blázen a hazardér. Že to nemá v hlavě v pořádku a zbytečně riskuje. Nikdy jsem si ale o domácích porodech nepřečetla nic víc a hlavně jsem neměla zkušenosti s porodem vlastním.

Teď dokážu pochopit, proč se někdo k domácímu porodu rozhodne a vlastně jim trochu závidím. 

Závidím jim, že tolik věří sami v sebe, že bude vše v pořádku a že se nic nestane a taky, že mají podporu ze svého nejbližšího okolí...

Pro mě je představa domácího porodu sice krásná, ale nikdy bych si nedokázala odpustit, kdyby se stalo něco, co se stát nemá. 

Asi bych nedokázala říct

 "Takhle to mělo být a v nemocnici by to dopadlo stejně."

V neposlední řadě nemám ani podporu z domu, protože Sympaťák je naprosto proti domácím porodům.

Vzhledem k pozitivním zkušenostem z prvního - nemocničního - porodu nemám vlastně s nemocnicí žádný problém. Nejvíc otravným bodem mi přišlo vypisování a hlášení rodinných anamnéz , alergií apod. Hrozně mě obtěžovalo myslet na něco jiného než na to, že se má Domík narodit...

Tomuto bodu se nevyhnu ani tentokrát - bohužel. Ale našla jsem schůdnou cestu a nejlepší alternativu mezi domácím porodem a porodem "klasickým". A tím je pro mě ambulantní porod za asistence porodní asistentky.

Ambulantní porod v podstatě znamená, že porodím v nemocnici a pokud budu já i Emminka v pořádku, budeme do 24 hodin propuštěny z nemocnice. Tato varianta je pro mě nejschůdnější i proto, že nejsem zvyklá být bez Domka a to, že bych byla bez něj 4 dny pro mě nepřipadá v úvahu. Vím, že bych z toho byla nervózní a na laktaci by to rozhodně nemělo dobrý vliv.

Porodní asistentku jsem řešila, protože vím, že budu u porodu sama. Pokud bude Sympaťák doma, bude hlídat Domka, pokud ne, hlídání musíme vyřešit babičkami (pokud stihnou dorazit) nebo sousedkami (těšte se :)). Chtěla jsem mít po ruce někoho, o koho se budu muset opřít a vědět, že s ostatními nebudu bojovat sama,

Nejprve jsem zjišťovala kontakty na soukromé porodní asistentky a duly v okolí. Už mi z toho šla hlava kolem a o porodu se mi zdálo tak často, že bych snad mohla být porodní asistentkou s počtem porodů sama sobě :)) Nemohla jsem si vybrat a hlavně zkorigovat dohromady všechno, co vlastně chci. Pak mě však napadlo podívat se na recenze porodních asistentek přímo v porodnicích. Říkala jsem si, že v dnešní době už musí být někdo, kdo "jde z dobou" a chce se vrátit zpět k přirozenosti a nedržet se zavedených, 100 let starých, kolejí...

A našla jsem ji :))

Probudila se ve mě drzost, našla jsem si ji na internetu a prachsprostě jsem ji oslovila s několika dotazy... 

Slovo dalo slovo a my si daly schůzku. Připadala jsem si znovu jako v pubertě, když jsem měla jít na rande :)) Šíleně jsem se těšila a taky se trochu bála, jestli nemám přehnané požadavky a jestli si vůbec "sedneme".

Ale o tom příště, brzo, ať vám nevykecám všechno naráz :))

Jinak Emminka je už velká holka a má 1700g, mám se asi na co těšit (po Domkově porodní váze 3850g :))) 

Mějte se moc krásně a děkuji, jestli jste dočetli až sem... 

Sympaťák, sedící vedle mě, to už vzdal a to to ještě ani nečetl :))